Sběr hub patří k nejoblíbenějším podzimním aktivitám, ale každoročně končí desítky lidí v nemocnici kvůli záměně jedovatých muchomůrek s jedlými druhy. Nejrizikovější je muchomůrka zelená, jejíž bílá forma se snadno zamění za žampiony nebo pečárky. Dalším častým omylem je muchomůrka tygrovaná, kterou si lidé pletou s muchomůrkou růžovkou, známou jako masák. Rozdíl poznáte hlavně podle prstenu na třeni a podle dužiny, která u masáka na řezu růžoví, zatímco u tygrované zůstává bílá.

Zvláštní pozornost si zaslouží muchomůrka císařská, která je vzácná a v Česku chráněná, přesto ji někteří sběrači zaměňují za muchomůrku červenou nebo naopak za jedlý druh. Pokud si nejste jistí, vyplatí se využít odborné zdroje, které se věnují bezpečnému určení muchomůrky císařské, a to hlavně kvůli jejímu klobouku s typickými bradavicemi a narůžovělému třeni. Císařská muchomůrka roste spíše v teplejších oblastech a její nález je vzácný, takže pokud na ni narazíte, nesbírejte ji a raději si ji vyfoťte.

Základním pravidlem pro každého houbaře je sbírat pouze druhy, které stoprocentně zná, a vyhýbat se mladým plodnicím, u nichž ještě nejsou vyvinuté rozlišovací znaky. Vždy si vezměte s sebou atlas hub a v případě pochybností houbu nechte v lese. Důležité je také věnovat pozornost místu nálezu — muchomůrky často rostou na okrajích listnatých lesů, kde se mohou plodnice podobat jedlým druhům, a proto je dobré prohlédnout si celou houbu včetně pochvy na bázi třeně.

Prevence otrav spočívá nejen ve znalosti hub, ale i v rychlé reakci po konzumaci. Pokud po jídle pocítíte nevolnost, zvracení nebo průjem, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a vezměte s sebou zbytky hub nebo jejich fotografie. Nikdy nezkoušejte houby ochutnávat syrové a nespoléhejte na lidové metody, jako je stříbrná lžička nebo cibule v hrnci, které nejsou spolehlivé. Sběr hub má být radost, ne hazard se zdravím, takže když si nejste jistí, nechte houbu růst a poraďte se s odborníkem.