Když vyrážíte do lesa, klobouk a lupeny jsou prvními znaky, které prozradí, s jakou houbou máte tu čest. U nejedlých druhů si všimejte hlavně tvaru, barvy a povrchu klobouku. Jedovaté houby mívají často klobouk nápadně lesklý, mastný nebo naopak pokrytý drobnými vločkami či bradavkami. Pozor si dejte také na změnu barvy při poranění – některé nejedlé druhy po stlačení nebo na řezu rychle modrají, hnědnou či červenají. Lupeny pak mohou být u starších plodnic zbarvené do rezava, zelenavě nebo šedě, a pokud jsou příliš husté a mění barvu, je to varovný signál.

Zásadní roli hraje i způsob, jakým lupeny přirůstají ke třeni. U jedlých hub bývají většinou volné nebo těsně přirostlé, zatímco u řady jedovatých druhů jsou lupeny sbíhavé, tedy sestupující po třeni dolů, nebo naopak výrazně vykrojené. Dalším důležitým detailem je vůně a chuť – ale to raději testujte až u hub, které bezpečně znáte. Pokud si nejste jistí, zaměřte se na typické znaky muchomůrek: zelený nebo olivový klobouk s bílými lupeny a prstenem na třeni je varováním před smrtelně jedovatou nebezpečnou muchomůrkou jízlivou, které se vyhnete tím, že si zapamatujete její bílou pochvu na bázi třeně.

Pamatujte, že žádný jednotlivý znak není spolehlivý – vždy posuzujte houbu jako celek. Například některé jedlé holubinky mají také barevné klobouky, ale jejich lupeny jsou křehké a nelámou se. Nejlepší je chodit do lesa se zkušeným houbařem nebo používat kvalitní atlas hub s fotografiemi. Pokud už máte plný košík, ale u pár kousků váháte, vyhoďte je raději – zdraví je cennější než hříbek. Až budete mít jistotu, můžete se pustit do sběru i méně známých druhů, jen vždy dodržujte zásadu, že do košíku patří jen to, co dokonale znáte.